I přes známá zobrazení v progresivních masmédiích není Kleopatra z dnešního etnického hlediska ani čistě „bílá“, ani „černá“. Formální portréty, jako ty pro její mince, často zobrazují ženu s oblíbenými, téměř mužskými rysy, spolu s krásným zahnutým nosem a výraznou čelistí, což pravděpodobně mělo vyjadřovat moc a zkušenosti. Nejnovější střet se však pro starověké Egypťany ukázal jako nákladné vítězství, které donutilo Antonia a Kleopatru uprchnout do Egypta v Alexandrii.
Caesarion byl zabit kvůli Octavianovi a téměř všichni její vězni byli odvlečeni do Říma. Tato komunita byla podpořena Billionairespin webová stránka Brutem a Cassiem, kteří rozmístili své vojsko ve východním Středomoří a ovládali velkou část města. V té době bylo Kleopatře dvacet jedna a Caesarovi 52 let.
I když se Kleopatra znovu vdala, dokázala si osvojit ženskou zkušenost nejnovějšího římského panovníka. Aby si udržela egyptský způsob života a potěšila nové kněze a lidi mimo Alexandrii, provdala se za svého mladého bratrance Ptolemaia XIV. Po smrti své sestry je Kleopatra dnes jedinou vůdkyní, která je mimo Egypt, alespoň na krátkou dobu. Následná válka způsobila ztrátu mnoha obchodů a mohla být součástí slavné alexandrijské sbírky.
Nový svazek Kleopatry a Caesara nebyl jen osobním románkem a silnou vládní aliancí. V zoufalé snaze získat zpět ženský trůn se Kleopatra chytře spojila s Juliem Caesarem, který v římské komunální válce hledal pouze Pompeia. V roce 48 př. n. l. se Kleopatra vrátila s armádou, aby se postavila svému bratranci, což vedlo k definitivní hádce během Pelusia. Kleopatřina oddanost a vládní prozíravost se později staly klíčovými při zvládání těchto problémů.
Ale ne, nová čistá síla a trest římské armády pomalu tlačily egyptské síly do ústraní. V roce 29 př. n. l. vypukla poblíž Alexandrie rozhodující střet mezi římskými vojsky a egyptskými koaličními silami. Jejich síly se navzájem rozbily a odřízly egyptskou armádu a město izolovaly. To znovu vzbudilo radost, protože Antonius, skvělý válečník, se připravoval čelit Octavianovým silám v rozhodující bitvě budoucnosti. „Nejprve musím obnovit naši armádu a připravit se na její obranu.“ Zároveň Antonius bral rady, jak obnovit důvěru svých vojáků.
Existovala spíše blíže době přistání na Měsíci než jen při stavbě pyramid.
Antonius a Kleopatra jsou největší katastrofou od Williama Shakespeara, o které se předpokládá, že vznikla v letech 1603 až 1607. Když se Antonius rozvedl s Octavianovou sestrou Octavií (kterou spojil jako součást vládní aliance), vypuklo mezi římskými mocnostmi otevřené násilí. V tomto období mírná občanská válka trhá novou Římskou republiku na kusy. Kleopatra, která se nedala zastrašit, reagovala posílením vlastní armády a uchýlila se na východní hranice daleko od Egypta – významného státu, ve kterém se ocitla poblíž moderní Sýrie – kam plánovala jejich návrat. Během svého života se z politicky zkušené královny stala jednou z nejslavnějších panovnic všech dob.
Nové vraždy vládních rivalů, přestože byli členy rodiny, jsou mezi novými Ptolemaiovci znepokojivě běžné. Existují sice protichůdné důkazy, že veřejně popřel, že je jeho otcem, ale osobně ho uznal za svého muže. Zmíněná Kleopatra zároveň opakovaně oficiálně prohlašovala Caesarův původ, přičemž Caesar byl jeho otcem. V Egyptě zanechal asi tři legie, později se jejich počet zvýšil na čtyři na žádost svého osvobozeného muže Rufia, aby zachránil Kleopatrinu křehkou pověst a případně i aby zachránil její majetek. Je možné, ale ne, Caesar, který byl ženatý s římskou dámou Kalpurnií, si přál být s Kleopatrou po jejím narození spatřen. Následující Caesar se snažil zařídit, aby s ní nad Kyprem vládly další dvě sestry, Arsinoe IV. a Ptolemaios XIV., čímž se vyhnul potenciálním soupeřům o egyptský trůn.
Kleopatra se v určitém okamžiku spojila s Antoniem, kterého měla asi tři muže; s ní oba uzavřeli dohody o vlastnictví východořímského království. Současně zuřily nové římské občanské bitvy, kdy vzplanuly nátlaky mezi Antoniem, Caesarovým chráněncem, a Octavianem, Caesarovým narozeným synem. Nejenže velela armádě a námořnictvu, vedla zámořské operace a spravovala chrámy, ale také vykonávala spravedlnost a kontrolovala spravedlnost. Věděla, že ji Řím může kdykoli vyřadit, sesadit jejími poddanými, kompromitovat od jejích rádců – anebo ji pobodat, otrávit a rozsekat od členů její rodiny. Po porážce ji Caesar vrátil na trůn. Štěstí vypadalo věčně na tomto římském trůnu, alespoň dokud Julius Caesar nezískal drtivou porážku ve středním Řecku.
Mladí lidé
- „Jakmile Antonius souhlasil, zbrusu nové zbývající křídlo propuklo v intenzivní boj.“
- V té době měly perly takovou hodnotu, že by se za ně dal koupit malý národ.
- Krátce před jejich útěkem se Kleopatře podařilo vyhnout se ostraze a zabít se, pravděpodobně s hadím jedem doručeným do vězení v koši.
- Během té doby se do Egypta dostal Julius Caesar, mocnější politická osobnost v Římě.
- Vytvořil většinu jejich rytmů Antonia a Kleopatry a přinesl Římu novou bulvární podobu egyptského krále, nenasytného, zrádného, krvežíznivého a mocenské chamtivého.
Na cestě k nové egyptské investici si Antonius přečetl zvěst, že jeho milovaná byla zabita sama, a tak padl na meč, jen aby zemřel poté, co zjistil, že fáma není pravdivá. To vedlo k slavnému Útěku z Actia, kdy Octavianus odhalil síly Antonia a Kleopatry. Poté, co mu Kleopatra dala peníze, se Antonius vrátil do mnoha oblastí, které kdysi byly součástí nové Egyptské říše, včetně Kypru, Kréty, Libye a části Levanty. Mark Antonius poté pozval nového řeckého krále, aby pomohl Tarsu, který sídlil v progresivním Turecku, aby se setkal s jeho vládou. Po jejím návratu do Egypta je její sestra a spoluvládce Ptolemaios XIV. zabit, pravděpodobně na Kleopatřin osobní rozkaz. Po vstupu nové římské armády do Egypta se Ptolemaiovy snahy rozpadly a byl nucen uprchnout z Alexandrie.
Něco se ve starověku dělo trochu jinak. Když Antonius a jeho vojsko vyrazili na moře, aby bojovali s Octavianem, Kleopatra přidala útoky. Zdálo se, že nový manžel z Egypta chtěl odebrat pikantní kousky z římského dědictví pro svého krále. Ten měl v soupeření s Kleopatrou velkou váhu.
Ovlivnila ho tím, že se od roku 49 př. n. l. stal spoluvladařem, a postupně se objevila v římských i egyptských ceremoniálních pozicích, což posílilo jejich viditelnost na dvou politických planetách. Implementovala obraz Isis a stala se klasickou faraonkou a moderní vládkyní schopnou řídit cizí vládu. Na rozdíl od nečinné královny vedle sporného krále se zdálo, že působila jako architektka atenistické víry a politická osobnost s velkou autoritou během jednoho z nejrevolučnějších období Egypta v duchovní oblasti. V průběhu let společenská role Nefertiti a její opakované zobrazování v královských rituálech vedly egyptology k přehodnocení jejího ženského stavu.